Donutí vás neúspěch zabíjet? | Před pádem

středa, července 05, 2017

Každý knižní recenzent má před psaním další recenze nějakou stereotypní rutinu - alespoň všichni ti, které znám já. Někdo si uvaří čaj, nebo si pustí náhodně přehraný playlist písniček na youtube. Pak jsou tu lidé, kteří to moc neřeší, jen nafotí na rychlo pár fotek knížky a sepíšou své dojmy.
Já osobně těch věcí mám před psaním recenze víc. Z knihovničky si recenzovanou knihu vyndám na stůl vedle sebe, na internetu si otevřu další okno s poslední recenzí na svém blogu, abych věděla o čem mluvit a v jakém pořadí. Samozřejmě, že si nezapomenu pustit i nějaké písně z Youtube, nebo Spotify. A také pokaždé dumám nad tím, zda článek pojmenovat jménem knihy, nebo to nějak chytře zaobalit, aby z toho nebylo jasné, jestli se jedná o recenzi, nebo článek popisující můj život.


Dnešní recenze je na knihu, kterou napsal tentýž autor, který dělal scénáristu Sběratelům kostí. Jedná se o světový bestseller, který ohromil celý svět a umístil se na příčkách časopisu The New York Times. A já vám nyní přiblížím své dojmy z knihy.

David Bateman je muž ve středních letech, který má všechno. Je ředitel jedné z největších televizních společností, má krásnou ženu Maggie a dvě malé děti - devítiletou Rachel a čtyřletého JJ, nebo-li „Džejdžeje“. Nic mu neschází - ale jeho ženě ano. David je neuvěřitelným workoholikem a neustále pracuje. Proto, když jej uprosí na rodinný výlet na Martha's Vineyard, je nadšená. Navíc poletí soukromým letadlem společně s několika přáteli.
Ale ne vše může skončit tak, jak chceme - a tak letadlo spadne do Atlantického oceánu. Všichni zemřou až na neúspěšného malíře Scotta Burroughse a čtyřletého JJ, který je rázem jedním z nejbohatších lidí v Americe.
Scott společně s malým chlapečkem na zádech přeplavou Atlantik a dostanou se na pobřeží - z malíře je z ničeho nic národní hrdina.
Ovšem tím tento případ nekončí. Mnozí se domnívají, že Scott stojí za pádem letadla, ale když se ho FBI ptá, co si pamatuje, nemůže si na nic vzpomenout. Jak to bylo před pádem?

„Nic není nemožné. Všechno je dosažitelné. Jen musíš dostatečně chtít.“

Na Před pádem jsem měla zálusk už od poloviny října, a proto, když mi přišel ediční plán na měsíc listopad od Euromedie, uprosila jsem je na dvě knížky - na After: Pouto a na tento thriller.
Obálka knihy se mi líbí. Není nejkrásnější, kterou jsem kdy viděla, ale ani to není nic, nad čím bych ohrnovala nos. Líbí se mi, že se zanechala vzhledově stejná, jako je původní. Navíc, Knižní klub má dle mého nejnádhernější obálky společně s CooBoo na českém trhu. Mluvím jak o obálkách, tak o designu uvnitř knihy (úprava stránek, kapitol, atd.). Přebal knížky proto hodnotím průměrně.

Noah Hawley je pro mě stále neznámým autorem. Ačkoli zadní strana obálky hlásá velkými písmeny, že se jedná o scénáristu známého televizního seriálu Sběratelé kostí a tvůrce série Fargo, já toto jméno s Před pádem slyšela poprvé. Jeho styl psaní mě vůbec neohromil - ba naopak. Jsem přesvědčená o tom, že kniha měla až geniální nápad, ale Hawleyův styl psaní knížce maximálně tak uškodil. Opravdu jsem byla šokovaná, jak krkolomně jde napsat obyčejné věty. Proto jsem si tak jistá, když řeknu, že si od tohoto autora už nechci nic víc přečíst - nikdy.



Co se týče postav - víte, ono bylo opravdu obtížné si k nim vytvořit jakýkoliv hlubší vztah, protože jakkoliv je to těžké, musíme si přiznat, že byla většina z nich mrtvá. Celkem jsem ale měla ráda Emmu Lightnerovou, letušku. V ději je minimálně ale líbilo se mi, že se celou dobu tváří tak moc nezúčastněně a ke konci se dostává veškerá pravda na povrch.
Také se mi líbil Gus Franklin, hlavní vyšetřující. On byl po celou tu dobu asi ze všech nejlidštější a ačkoli jsem tohle slovo nechtěla použít, protože to zní tak... špatně, vzhledem k tomu, že se zřítilo letadlo, byl i nejmilejší. A to jsem jako čtenářka oceňovala, protože v knize, kde na sebe vlastně všichni hází špínu a vinu, je něco takového vítanou změnou.
Koho jsem neměla ráda vůbec, byl Scott. Ježiš, jak toho já neměla ráda! Ačkoli jsem milovník metafor a toho, když mají slova vě větě hlubší význam, on byl vážně případ. Například ta část, kdy je v televizi a má rozhovor s Billem Cunninghamem. Na všechny otázky odpovídá tak zamotaně, že z toho já jako čtenář nemám žádný zážitek. Ne, opravdu jsem ho neměla ráda.

Zápletka knihy byla prostá - zjistit, kdo stojí za pádem letadla. V knize byla hromada flashbacků, aneb minulosti. Každý flashback popisoval krátký časový interval před tím, než daná postava vlezla do letadla - tedy, co se dělo před pádem. Ze začátku se mi to docela líbilo - hlavně flashback manželů Kiplingových - ale postupně to začalo být otravné, protože to vyrušovalo čtenáře od hlavního děje.

Nebudu lhát, jsem ráda, že už mám knihu za sebou a mohu ji s klidným srdcem odložit do knihovničky mezi Jednou časně zrána a Vertigo. A obávám se, že následujících pár let si na ni ani nevzpomenu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Knižní klub.

/ 10

You Might Also Like

0 coment�rios