Co se stane, když své sny potkáte ve škole? | Dreamology

by - čtvrtek, července 06, 2017

Víte, taková recenze to není jen tak. Někdo si určitě myslí, že přečíst knihu je všechno; dál už stačí jen sepsat nějaký klady a zápory a je to ani ne za hodinku. To jste ale na omylu! Taková recenze... ta se peče dlouho. Přečíst knihu je sice úplný základ, jakási malta, ale k maltě je zapotřebí i cihel a dalších potřebných věcí.
Dreamologii jsem tedy přelouskala ani ne za den. Byla to čtivá knížka. Jenže, ačkoli plná dojmů, jsem napsat recenzi nemohla. Chyběly mi fotky, které bych do článku mohla použít. A bohužel - nebo snad bohudík? - jsem je nafotila až včera. A včera nefungoval blog.cz, protože probírala jakási aktualizace celé domény.
Proto tedy píšu až teď. O to víc ale doufám, že ve článku uvidíte tu snahu o to, napsat co nejlepší recenzi.


- přesunutý článek z minulého blogu -

Alice je normální dívka, která žije úplně normálním životem. A přestože se její maminka před deseti lety vypravila kamsi do Afriky, aby prozkoumala tamní život goril a už se nevrátila zpátky, se jí a jejímu tatínkovi daří relativně dobře.
Alice má ale tajemství, o kterém ví jen ona a její nejlepší kamarádka Sophie - tajemství, které ani není reálné. Dívce se totiž každou noc zdá o jejím snovém klukovi Maxovi, s kterým podniká všelijaké zvláštnosti a výpravy. Krom toho, že je Max zkrátka... klukem ze snů, je ale také vymyšlený. Neexistuje.
Alespoň to si Alice (a Sophie) myslí do okamžiku, než se dívka musí z milovaného New Yorku přestěhovat do Bostonu a začít zde chodit i na novou školu - kde ho potká! Maxe! Z masa a kostí!
Ale věci většinou nevychází tak, jak si je vysníme...


„Máme jeden druhýho bez ohledu na sny.“


S touhle knížkou bylo hrozně moc problémů. Vážně. S Radkem, příjemný mladík z Euromedie s kterým domlouvám knížky na recenze, jsme se dohodli na zaslání Dreamologie už někdy v první polovině prosince. Radek mi jí pak zaslal někdy začátkem Nového roku a ke konci ledna jsem měla obdržet od České pošty potvrzeni o převzetí. Jenže ejhle! Nevím, jestli to je problém jen ve vesničce kousek za Prahou, kde žiji, nebo v celé republice, ale u nás jsou pošťačky a pošťáci neuvěřitelně nespolehliví. Takže žádné potvrzeni nedorazilo, ba naopak, zaslali knížečku zase hezky zpátky do nakladatelství. Nakonec jsme to pomocí mailů nějak vyřešili s Radkem - a mým kamarádem Adamem, který shodou okolností chodí k nám na školu o svá roky níže a je synem jednoho vlivného člověka z YOLI. Důležité tedy je, že knížka nakonec zaujímá místo v mé knihovničce.

Obálka knihy je přesně typickým stylem YA. Ne přímo dětská, ale taková, aby působil a na pohled mile a vlídně - tento úkon splnila na jedničku. Musím říct, že mě tyto jemné obálky vždycky osloví. Inu, kus té dívky ve mně opravdu je, nelhali.
Proto hodnotím obálku mírně nadprůměrně.

Abych se přiznala, Lucy Keatingová je pro mě stále oříškem. Myslím však, že to pro všechny. Dreamologie, v originále tedy Dreamology je její prvotinou. Nyní v Americe vychází její druhé dílo pod názvem Literally.


Postavy nebyly takové, aby si u nich člověk dřepl na zadek a řekl si: "Páni, tak tohle už nikdo nepřekoná." Ne, to opravdu ne. Tyto postavy byly druhém spíše slabší, co se týče zpracování, ovšem byly tak neuvěřitelně milé a... roztomile potrhlé, že si je čtenář ihned zamiloval.
Alici jsem měla ráda. Byla takovým tím vyhovujícím středem mezi výborným a hrozným; což jsem upřímně i čekala. Jelikož se příběh odehrával z jejího pohledu, často se jí hlavou honily šílené myšlenky, tak vtipné, že jsem se zkrátka neudržela a musela se smát jak šílená třeba v MHD. Ano, lidi si ode mně odsedali.
Max byl takový ten typický kluk, kterého všichni chceme, nebo alespoň vidíme, že ho všichni chtějí. Populární, chytrý, tajnůstkář, hezký... vše, co dívky od chlapce očekávají. Já ho měla ráda, ale nebyl mou oblíbenou postavou... byl druhou.
Nejraději jsem zkrátka měla Olivera. Ano, Olivera, chlapce, který ze sebe celou knihu dělá šaška a touží po pozornosti Alice, která je však bláznivě zamilovaná do Maxe. Připomínal mi trošku mě samotnou, až na to, že já jsem spíše ta, co se drží opodál a celý ten milostný skandál pozoruje zpovzdálí.

Zápletka knížky nebyla nikterak složitá. Šlo tam doslova o jediné: o sny. Zjistit, proč jsou navzájem propojené a jak tomuto propojení zabránit. Zároveň se však neodcizit. Bylo to ke konci ale nádherně popsáno a člověk najednou pochopil, co tím chtěl vlastně básník říci - taktéž je uvnitř příběhu hmatatelná metafora, co se týče našeho denního snění.

Já upřímně mám tyto lehké oddechové knížky ráda. Je to takový odpočinek mezi veškerou tou složitou literaturou, nebo literaturou, která vám v noci nedá spát. A nejspíš proto po ní určitě ještě letos minimálně jednou sáhnu.

Za recenzní výtisk mockrát děkuji nakladatelství YOLI.


8 / 10

You May Also Like

0 komentářů