Jen jeden muž dokáže najít pravdu - pokud přežije || Nomád

úterý, prosince 12, 2017

Nomáda jsem měla doma dlouho a dlouho jsem jej odkládala. Ne snad proto, že by se mi kniha nelíbila na pohled; to vůbec! Obálka byla krásná a já okolo četby chodila jako vychytralá liška čekající na svůj oběd. Vždy jsme do knížky ale jen nakoukla, nakochala se a raději sáhla po jiné novince, která mi ležela v knihovničce.
To, co mě od knihy odrazovalo, byla ta neskutečná délka a fakt, že se mi už nějakou dobu nedaří rychle číst.
Po dočtení Nomáda nemohu vyloženě říct, že se mi kniha nelíbila, protože chyba byla spíše na mé straně...

Marc Dane pracuje pro britskou tajnou službu roky. A roky mu trvalo, než si u svých kolegů a nadřízených vybudoval důvěru. Proto, když ji obviní ze zrady, je nejen šokován, ale i dotčen.
Ale něco to znamená. Znamená to, že v MI6 se schovává zrádce.
Mezitím co si Marc balí kufry a připravuje se na nový život, Evropou zmítá teroristický útok s tragickými následky na barcelonské policejní stanici. Policie pátrá a zůstává šokována: jak mohl útočník pronést bombu přes bezpečností opatření?
A mohlo by Marcovo obvinění ze zrady mít něco společného s teroristy v Evropě?

Najdi pravdu dřív, než najdou tebe!


Kniha byla neskutečně dobře, skvěle, řekla bych až skvostně napsaná. Termíny, které se v ní objevovaly nebyly tak složité, aby je úplný laik teroristické terminologie, nepochopil (inu, když jsem to pochopila já, tak vy to zajisté pochopíte taky).

Popisy měst a různých jiných míst byly dlouhé tak akorát, nicméně velký důraz se kladl na popisy „střetů“ a jiných soubojů“.
Jak jsem již v úplném úvodu zmínila, kniha nebyla špatná, ale nemohu vyloženě říct, že bych z ní byla nějak více odvařená - nicméně chyba nebyla tentokrát ani tak v knize, jako ve čtenáři. Jelikož jsem špionážní knihu pořádně nikdy předtím nečetla, nevěděla jsem, co od toho čekat, ani zda mě Nomád chytí a bude mě bavit. A jak už jste z předešlého kontextu nejspíš pochopili, špionážní žánr asi nebude nic pro mě.

V knize se hodně střetává aktuální politika se světem, což je rozhodně velmi zajímavé, nicméně to nebylo zrovna čtivo, které bych četla ráno ve vlaku do školy před písemkou. Tyto pasáže mě spíš uspávaly, než nutily číst dál.

Co se mi naopak líbilo OHROMNĚ byly ty úhly pohledů a ta psychologická část. Jednotlivé kapitoly byly totiž napsány vždy o jiné postavě (ačkoli ze třetí osoby). Líbila se mi ale právě ta možnost nahlédnout do hlavy teroristovi, někomu „zlému“.

Co se obálky týče; už jsem se zmiňovala o pár odstavců výše, že se mi velmi líbí. Přestože mám recenzní výtisk (trochu odlišnou verzí v měkké vazbě), tak co jsem se koukala v knihkupectví po té oficiální, jsou si velmi podobné. Jsem ráda, že se nakonec nakladatel rozhodl dát knize pevnou obálku, protože kvůli své tloušťce by paperback nebyl moc praktický. Líbí se mi ta červená barva; celkově červené obálky patří mezi mé nejoblíbenější. Takže za mě rozhodně vydařená práce!

Celkově tedy knihu hodnotím vlastně i kladně. Problém byl ve mně, že jsem se trochu netrefila do žánru, který by bavil mě. Věřím však, že nadšence do politiky, bomb a zbraní, by kniha mohla pod stromečkem mile překvapit. Odděleně bych knihu doporučila ještě čtenářům knihy Já, poutník, protože i přesto, že jsem zmiňovanou četbu osobně nečetla, měly by si být navzájem lehce podobné.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Knižní klub.

6*/10*
(I když se kniha nelíbila žánrově mně, věřím, že ostatní nadchne.)

You Might Also Like

1 coment�rios

  1. Tento žánr jsem necetla, ale už jen z tvé recenze je mi jasné, že není ani pro mě :D

    OdpovědětVymazat