K audioknihám jsem se dostala před dvěma lety čistě náhodně u své první brigády v železářství. Byla to kreativní, ale osamocená práce, kde jsem byla odkázána čistě sama na sobě bez možnosti další lidské bytosti, se kterou bych během směny navazovala nějaký kontakt. Vedoucí krámku ale nevadilo, když si pustím nahlas písničky, zatímco budu vytvářet nástěnky se šroubkama, nebo natírat dveře. První dva dny to takhle fungovalo. Pouštěla jsem si dokola a dokola ty samé skladby, až jsem je nakonec uměla úplně celé nazpaměť.

Další den jsem ale namísto klasického ťuknutí na ikonku „hudba“, klikla na aplikaci s audioknížkami, kde jsem měla v poličce, nikdy neposlouchanou, Analfabetku, která uměla počítat. A má láska k těmto mluveným knihám začala.


Martina si musí psát deník. Nakázal jí to doktor Bílek v psychiatrické léčebně, kde teď bude nějakou dobu pobývat.
Dívka se nechce svěřovat, nechce všem vysvětlovat, proč dělá ty nechutné věci – sama mnohdy nedokáže vysvětlit proč. Ale deník jí má pomoct. Vypisuje se v něm o svém problémovém a nelehkém dětství se zamindrákovanou matkou, s milou a hodnou babičkou, kterou ale postupem času začala vídat čím dál tím míň.
Její matka jí od dětství říkala jednu jedinou, ale pro ní dost zásadní věc: nesmíš ztloustnout a být jako já.
A tak je Martina teď tady. V léčebně. Protože zvracela. Mnohokrát. Zvracela, aby matce ukázala, že bude krásná a hubená – bude tím vším a mnohem víc, co ona nikdy nezvládla.
•

Vždy jsem k vám naprosto upřímná a tak budu i tentokrát; myslela jsem, že tahle kniha bude totální blbost pro middle grade kategorii čtenářů. Důvod, proč jsem si knížku vzala na zrecenzování byla Klárka Nováková, má nejlepší kamarádka, kterou můžete znát z (book)instagramu a YouTube Klářiny knihy, která tuto knížku namluvila. Jedná se o první audioknihu, kterou obohatila svým hlasem. V půlce dubna má vyjít další audiokniha Říkala si o to od světoznámé autorky Louise O´Neillové namluvená právě Klárkou. K dostání bude na Audiotéce.
Teď ale zpátky k samotné knize. Musím říct, že mě překvapila. Velmi. Byla jsem zrovna nemocná, když jsem se rozhodla, že by bylo záhodno odložit na chvíli seriál a pustit se do něčeho trošku jiného; vložila jsem tedy do notebooku cédéčko a zmáčkla „play“.
A páni!


Příběh byl svižný, milý, ale zároveň s důležitým tématem, prezentován tak, aby mu porozuměli i mladší věkové kategorie. Byla jsem zvědavá na Klárčino dabingové umění a tak pro mě Jmenuji se Martina byla tak trochu premiérou, u které jsem zatajovala dech. Její mluvení knížce výrazně přidalo na kvalitě.
Kniha má přes tři hodiny. Když jsem jí začala poslouchat bylo už poměrně pozdě na to začínat něco takhle dlouhého (nutno ale podotknout, že ve sféře audioknih se jedná o poměrně krátkou časovou délku). Příběh a styl autorčina vyprávění se mi ale líbil natolik, že jsem měla knihu o dvaceti desetiminutových kapitolkách rychle doposlouchanou.

Jistě, jednalo se o poměrně dětský příběh, takže tam nějaké velké gradování a složitost nehledejte, ale jelikož jsem měla nízká očekávání, příběh mě nezklamal. Můžu ho doporučit všem, kteří mají rádi jemné příběhy s těžším tématem, který je ale podán tak, aby mu i ti mladší bez problému porozuměli.

Za recenzní výtisk této knihy děkuji nakladatelství Albatros media a Míše Faktorové z @radsi_knihu za zaslání.