Story, která vám zcelí srdce, aby vám ho na konci znovu zlomila | Láska v prachu hvězd

by - čtvrtek, července 06, 2017

Nedávno jsem mluvila o akci, na kterou jsem byla pozvána nakladatelstvím YOLI. Nebudu se už znovu vyjadřovat k tomu, jak dojatá, šťastná, plná adrenalinu a hrdá jsem byla, protože to vše jsem už podrobně popsala v předchozím článku (odkaz na starý blog). Přesto všechno se k události musím(e) vrátit, protože jsem tam dostala dárek v podobě knihy, která má vyjít začátkem příštího měsíce. Kniha je to zajímavá, určitě někoho vezme - nebo už vzala - za srdce i za duši, a proto bych jí dnes chtěla zhodnotit i já, poodhalit vám své názory a dojmy z této lehce neobvyklé love story, která svým názvem láká nejen zamilované dívky.


- přesunutý článek z minulého blogu -

Většina puberťáků je stejná; neví, co od života chtějí, neví, jakým směrem se jejich budoucnost má ubírat a příliš nad tím ani přemýšlet nechtějí. Stačí, když se po páteční párty, kterou uspořádal někdo se jménem Liam, nebo Jack, vzbudí v cizí posteli s hezkou holkou, kterou vůbec neznají.
Henry Page je ale jiný. Tvrdě maká pro to, co chce, snaží se nejít ve šlépějích své starší sestry Sadie, která jeho střední školu před několika lety jako studentka málem vyhodila do povětří, a na párty ani holky nemá čas - ani pomyšlení. Tedy do doby, než se na hodině dramatického kroužku objeví záhadná dívka Grace - dívka, která na první pohled působí spíš jako hromádka čehosi nešťastného, vzhledem k tomu, že chodí o berli a v klučičím a zvláštně zapáchajícím oblečení. Henryho ale zaujme. Kdo je ta dívka? A co hrozného jí muselo potkat, když se z ní stalo tohle?

„Příběhy se šťastným koncem jsou jen příběhy, které ještě nebyly dovyprávěny.“


Když jsem knihu dostala, byla jsem zároveň šťastná a nabručená. Jedna má část se radovala, protože: Ááá, nová knížečka do sbírky s roztomilou slaďoučkou obálčičkou, jéj!, a má druhá část na to reagovala nějak takhle: Pardón, ale mohl by mi někdo ksakru vysvětlit, proč jsem o téhle knize ještě neslyšela? Tohle se mi nestává, panstvo, přísáhám.
Poté, co jsem ale o několik hodin později využila své sherlockovské schopnosti a zapátrala na internetu, jsem se dovtípila, že jsem o knížce už slyšela (nebo ji alespoň zahlédla na fotkách na instáči). V originále totiž vyšla pod názvem Our chemical hearts a s velmi, velmi odlišnou obálkou (klikněte na odkaz ZDE pro zobrazení původního přebalu knihy). Je tedy možné, že jste o knize už slyšeli.

Zpátky ale ke knize.

Mně se naše česká obálka líbí - opravdu moc. Líbí se mi ta rybička mezi dvěma postavami a jsem ráda, že se YOLI konečně poučilo a nezanechalo (tentokrát! - jinak proti původním obálkám nic nenamítám, právě naopak) originální přebálku knížky z jednoho prostého důvodu: bílá na knize je peklo.
Zažila jsem si to už s knihou Dreamologie a nyní to zažívám s knihou Velká cesta k sobě samému, ale je zkrátka a jednoduše nepsaným pravidlem, že tyto knihy jsou hezké jedině ve výkladní skříni knihkupectví. V momentě kdy je, podotýkám, že stačí jen jednou, dáte do kabelky, nebo batohu, už nikdy hezké nebudou, protože bílá je najednou hnědou nebo šedivou, ne-li rovnou černou. Takže děkuji lidem, kteří navrhovali tuto obálku a nezanechali tu původní, máte mé vřelé díky.
V dubnu by měla mít kniha jinou obálku, než můžete vidět na fotografiích - já totiž dostala neprodejný výtisk, který má provizorní přebal. Ta oficiální bude vypadat na chlup stejně, jen místo červené oblohy bude modrá. ZDE přikládám odkaz na finální verzi obálky.

Krystal Sutherlandová je autorkou, která má na svém kontě pouze tuto knihu. Nejsem si jistá, jestli pracuje na nějaké nové, nicméně, ačkoli se mi Láska v prachu hvězd celkem líbila, bych si od ní nespíš už nic přečíst nechtěla. Její styl psaní není tak osobitý, jak jsem doufala (na druhou stranu trochu i čekala, že takový nebude), a ani její slovní obraty nejsou žádná sláva. Autorka pochází z Austrálie, kde nyní i žije, přestože nějakou dobu žila i v jiných koutech světa (Nizozemsko, HonKong...).


Henry mi jako hlavní hrdina seděl, ničím mi nevadil, ale ani jsem ho neměla vyloženě ráda. Takový ten kluk, který vám půjčí výpisky, když jste zameškali látku, ale prostě nemáte potřebu se s ním už dál bavit o novém filmu s Emmou Watson, který brzy půjde do kin.
Za to jeho sestra Sadie... no tu jsem milovala! A stejně tak jeho povedené rodiče! Jejich hlášky mě mnohdy tak rozesmály, že jsem dokázala jen nesmyslně hekat a svíjet se v posteli ve střídavém dušení se a smání se. Díky všem Bohům a Vesmíru za to, že se mi tyto záchvaty smíchu stávaly pouze u mně doma a ne na veřejnosti.
To Grace jsem ráda neměla vůbec. Nebo ne vůbec, snášela jsem to s ní statečně, ale zkrátka... štvala mě. A to hodně. Víc, než jsem schopna normálně snést. Ráda bych vám o ní řekla více, ale to bych vám vlastně vyzradila polovinu příběhu a velmi důležitý bod, kolem kterého se točila závažná část knihy. Mohu jen říct, že po dočtení knihy jsem k ní zlost, nenávist nebo jinou negativní emoci už necítila. Naopak, byla jsem svým způsobem dojatá, jak kniha skončila - jsem si totiž jistá, že kdyby neskončila tímto způsobem, nebyla by tak dobrá. A je mi jasné, že je o tom přesvědčená i samotná autorka.

Ke konci dodám tedy jen to, že kniha byla taková, jakou jsem jí očekávala - nebyl to dle mého vyloženě kousek, po kterém budete chtít přeorganizovat svůj život, ale nebyla to ani katastrofa. Doufám, že některé z vás kniha zaujala třeba byť jen kvůli obálce, protože ta se mi líbí opravdu moc!

Za recenzní výtisk děkuji nakladateství YOLI.

7 / 10

You May Also Like

0 komentářů