Ať už je ti na světě sebehůř, stále je tu někdo, kdo tě má rád, kdo tě potřebuje | Tíha vesmíru

čtvrtek, července 06, 2017

Nedávno mě oslovili lidé z časopisu, který vydává má škola, že by se mnou rádi udělali rozhovor do květnového čísla. Ze začátku mi to nepřišlo jako nejlepší nápad. Lidé se totiž na to, že píšu, dívají všelijak. Nechtěla jsem ještě přikládat uhlíky do ohně tím, že by otiskli rozhovor s mou osobou.

Nakonec jsem si ale řekla: "No a co?" a na rozhovor kývla. Jedna z otázek, na kterou jsem odpovídala, zněla, jaký je můj vůbec nejoblíbenější žánr knih. Bez jakéhokoliv zaváhání jsem odpověděla fantasy.

Nedávno jsem se ale nad celou touhle otázkou pořádně zamyslela. Na světě je přece tolik žánrů! Jak může mít člověk knihomol nejradši jen jeden jediný? Miluju i YA, thrillery, horory, historické romány... i nezařaditelné knížky. Knížky, které se smějí jako YA, ale ve skutečnosti jsou mnohem, mnohem víc. Jejich příběh v sobě má něco navíc, nad čím musíte ještě několik dnů po dočtení přemýšlet tak urputně, že se místy obáváte, že si poškodíte nějaké části mozku.

Jednou z takových knížek je Tíha vesmíru od americké spisovatelky Jennifer Nivenové, kterou můžete znát jako autorku bestselleru Všechny malé zázraky.

- přesunutý článek z minulého blogu -

Libby Stroutová má možnost začít znovu a s čistým štítem.

Poté, co jí nečekaně zemřela maminka, netušila, co si počít. Jediné, co jí ulehčovalo každodenní deprese bylo jídlo - spousta jídla. Netrvalo dlouho a Libby v jednou místním časopise prohlásili za "nejtlustší teenagerku Ameriky". Po dvou letech, co na sobě tvrdě dřela každý den, se konečně vrací do školy. Odhodlaná okusit život.

Jack Masselin je přesně ten kluk, o kterém sníte. Představujete si s ním velkou svatbu, tři roztomilá dítka, a na školní lavici si píšete své křestní jméno s jeho příjmením.

Ve skutečnosti to ale není vůbec kluk, kterého byste chtěli.

Jack je nemocný; má prosopagnosii. Jinak také známou jako obličejovou slepotu. Není schopen zapamatovat si obličeje ani členů své vlastní rodiny, ani svých nejbližších přátel. Tuto svou vadu a nedostatek skrývá tak, že si hraje na "toho borce z vaší školy".

Co se stane, když se tito dva nešťastníci střetnou?

„Protože obličej je mapa života.“

Na Tíhu jsem měla zálusk už od ledna. Respektive na Holding up the universe. Jak jste si už mohli povšimnout, nejsem čtenář anglických knížek. Ne, že bych jím nechtěla být, jde spíš o to, že si netroufnu. Ale uvažovala jsem/uvažuji nad tím, že bych začala. První myšlenka na toto téma mi vytanula v mysli už v prosinci. A od té doby jsem hledala něco, co by mě bavilo a zároveň nebylo napsáno angličtinou, která by mi připadala jako čínština. A hleďme, narazila jsem na Holding up the universe. Proto, když jsem se na narozeninové oslavě nakladatelství YOLI, o kterém jsem psala zde, dozvěděla, že knížku budou vydávat, nejdřív mě to neuvěřitelně nakrklo. Přece jenom jsem o knížku ztratila v angličtině zájem, když si jí můžu přečíst v češtině (a knihu mi navíc zašlou zdarma).

Netrvalo ale dlouho, a já se na vydání knížky začala upřímně těšit (jedním z důvodů, proč tomu tak bylo, byl i fakt, že jsem si našla novou knížku v aj). Tíha vesmíru, která nám nejdřív byla představena jako Váha vesmíru (kterou překladatelé následně přejmenovali), měla vyjít už na začátku dubna, ale protože chtělo mít YOLI všechno "tip-ťop", vyšla knížka až začátkem května. A jelikož mi měly tento měsíc přijít na recenze knížky dvě, dorazila Tíha teprve minulý čtvrtek.

Obálka knížky je famózní. Přebal je bílý a na přední straně jsou modré kapičky (skvrny?), z toho třetí kapka v třetím řádku se lehce liší od ostatních. Na zadní straně je hodnocení čtenářů, kritiků a novinářů z několika známých časopisů, novin a internetových adres. Anotace knihy je opět umístěna tak, jak jsem od nakladatelství zvyklí.

Moc mě potěšilo, že YOLI zanechalo původní obálku (kterou si můžete prohlédnout zde), protože byla/je krásná. Též jsem byla mile překvapena, že v knize nebylo tolik překliků, jako u několika minulých knížek, které jsem dostala na recenze od tohoto nakladatelství. Přesto bych se snažila jejich počet ještě trochu snížit.

Celkově obálku hodnotím maximálně kladně!

Postavy jsem měla moc ráda! Především mi sedl Jack (a to nejen kvůli tomu, že má to nejkrásnější klučičí jméno). Velmi mě bavilo pozorovat, jak se jeho osobnost během děje různě měnila a zároveň zůstávala netknutá. Též jsem si užívala části, kde jsem měla možnost dozvědět se více podrobností o jeho nemoci. Ve svém okolí mám jednoho úžasného člověka, který má "opačnou" formu této choroby; pamatuje si tváře lidí až moc dobře. To znamená, že když potká někoho v tramvaji a za týden nebo měsíc ho vidí na ulici, pamatuje si ho. Těžce se to popisuje a sama si to neumím úplně dobře představit. Nicméně to byl jeden z důvodů, proč mě osud Jacka tak zaujal a bavil.

Libby jsem měla také ráda - a to moc. Během knihy si totiž uvědomíte i své vlastní hříchy a nutí vás to stydět se za své chování v minulosti. No řekněte, kdo nikdy nikoho neodsoudil kvůli tomu, jak dotyčný vypadal? Já to udělala. A ne jednou - ale věřím, že vy též. Libbyin charakter mi pokaždé připomněl, jak velkou, jak obrovskou chybu jsem udělala. Nikdo z nás totiž neví, co se druhým stalo, když je potkáme na ulici. Když vidíme člověka, který má nohy hubené, jako já ručičky, nesmíme se na něj ušklíbnout, jako by šlo o otravný hmyz. Co když je dotyčný nemocný, co když má deprese, co když někoho ztratil a sám je teď ztracený?

Na druhou stranu jsme lidmi. Jsme lidmi, a proto odsuzujeme. Je to lidské. Ale prosím vás... zamysleme se nad sebou a dělejme to co možná nejméně.

Na závěr musím ještě poznamenat, že šlo vůbec o první knížku, u které jsem používala lepíky, abych si založila zajímavé části. Moc se mi to zalíbilo! Pravdou ale je, že jedna knížka mi vyšla na celé jedno balení, takže se to pořádně prodraží, haha.

Jak už jsem řekla, Jennifer se proslavila hlavně svou první YA knížkou Všechny malé zázraky, která v originále vyšla jako All the bright places. Nyní je v přípravách i celovečerní film se stejnojmenným názvem. Osobně jsem tuto knihu nečetla, ale po přečtení Tíhy vesmíru, se na to určitě chystám!

Knížka Tíha vesmíru ve mně zanechala mnoho smíšených pocitů a ještě teď, dva dny po dočtení knížky, nad ní musím furt přemýšlet. Nemohu se dočkat dalších knih z pera Jennifer Nivenové.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství YOLI.

V článku jsou umístěny prokliky na web Srovname.cz.

8 / 10

2 coment�rios

Adéla16. července 2017 v 12:38
Už nějakou dobu nad touhle knížkou přemýšlím, ale pořád jsem nevěděla jestli jo, nebo ne. A nakonec díky tvé krásné recenzi (jako jsou i všechny ostatní♥) jsem si konečně řekla, že ji rozhodně musím přečíst. :D
OdpovědětVymazat
Odpovědi