S lidmi jsem si vždycky ráda povídala o tom, co dělají ve volném čase, čím se chtějí jednou živit, nebo kolik mají doma psů. V běžném životě jsou ale jednostranné rozhovory většinou nepříjemnou záležitostí, protože připomínají spíš zpověď, než rozhovor.

Proto, když se mi letos naskytla příležitost „vyzpovídat“ jednoho ze zahraničních autorů Humbooku, neváhala jsem a požádala o Estelle.

Estelle Maskame, ačkoli teprve před nedávnem slavila své jednadvacáté narozeniny, má na svém kontě už čtyři knihy, z toho do češtiny byly přeloženy tři a ta další se chystá na příští rok. Její knihy sestávají bestsellery po celém světě a ve svém rodném Skotsku je velkým knižním fenoménem.

Co jí ale prvotně vedlo k napsání knih o Eden a Tylerovi, dvou nevlastních sourozenců, kteří se do sebe zamilují? A kdo je její největší oporou? Na to i na mnoho víc mi mladičká spisovatelka se skotským přízvukem odpověděla v tomhle rozhovoru.

Jako všechny Tvé ostatní čtenáře tak i mě zajímá, kde se poprvé objevila myšlenka na vytvoření DIMILY série. A jak moc se liší Tvá původní verze od verze, kterou nyní známe a máme doma ve svých knihovnách?

Poprvé mě tématika lásky s nevlastním bratrem napadla, když mi bylo nějakých třináct let. V tomhle věku jsem začala se psaním a vše se zdálo ze začátku velmi zmatené. Všichni, kdo četli tuhle verzi museli trpět. (smích) Po třech letech, to mi bylo šestnáct, jsem ale jednou otevřela počítačový dokument a zhrozila se. Za tři roky jsem se neskutečně změnila a vyvinula do úplně nové osoby – a tak jsem začala s přepisováním. V nynější verzi je téměř všechno jiné; liší se scénky, prostředí, vztahy mezi jednotlivými postavami. Jediné, co zbylo z původní idee je ten nápad.

Ten starý dokument s původní verzí mám kdesi v počítači, zaheslovaný a nikdy ho neotevírám. Strašně se za něj stydím! (smích)

Ve Tvých knihách se často mění prostředí, postavy se přemisťují z měst do měst, ze státu do státu. Máš ráda cestování? Navštívila jsi všechny země, které Eden procestovala?

Cestování mám moc ráda, ale jako mladší jsem neměla moc příležitostí. Kdysi jsem byla v Itálii, ale to jsem byla velmi malá a moc si z toho nepamatuji. A taky Floridu, kde jsem byla v Disneylandu, to bylo skvělé. Až minulý rok v létě jsem se do Ameriky podívala pořádně a navštívila všechna ta úchvatná místa, ve kterých se Eden na chvíli octla. Hlavně Los Angeles se mi líbilo.

Další otázka je o postavách v DIMILY sérii.

Začněme s Eden; je ti podobná? A v čem konkrétně?

Ano, jsme si v mnoha věcech podobné, ale v jádru se velmi lišíme. Ona je stejně jako já vytrvalá a kontroverzní. Ale taky je spíš extrovert, na rozdíl od ní se někdy uzavírám víc do sebe. Taky ale dokážeme být tvrdohlavé, hlavně když se šťouráme ve věcech, do kterých nám nic není. (smích) 

Chtěla bych vědět víc o Amelii, jedné z nejlepších kamarádek Eden. Nebyla zmíněna v druhém díle DIMILY série, Víš, že tě potřebuju? Proč?

Amelie a Eden se oddálili. Eden se odstěhovala nejen do jiného města, ale do jiného státu a obě byly ve věku, kdy je tohle umlčení mezi kamarádkami normální. Když se ale Eden ve třetím díle vrátí zpátky do Portlandu, jejich přátelství začne na tom místě, kde přestalo.

Poslední otázka ohledně charakterů bude o Deanovi, konkrétně o jeho rozchodu a vztahu k Eden. V posledním díle nebyl zmíněn a čtenáři se neměli tak úplně možnost dozvědět, jak jejich vztah dopadl. Prozradíš mi o tom něco?

Dean byl naštvaný. Vždyť ho prakticky podvedla. Miloval jí a tahle její zrada ho nesmírně bolela. Přál si to ukončit a utlumit veškerý kontakt s ní i Tylerem. Proto jsem ho ve třetím díle nezmiňovala, protože konfrontace mezi touto trojicí by rozhodně nebyla příjemná. Ráda si ale představuju, že Dean našel milé a hodné děvče, se kterým je šťastný.

Hodně lidí mě žádalo, abych se tě zeptala, jestli plánuješ druhý díl ke knize z Tylerova pohledu, která má v ČR vyjít příští rok, a to sice Just Don't Mention It. Anebo pracuješ na úplně nových knihách o jiných lidech?

Druhý díl rozhodně neplánuji, série pro mě byla etapou v životě, která už ale skončila a je čas posunout se dál. Vyšla mi knížka Dare to Fall (volně přeloženo jako: Odvaž se padat), která je opět z žánru YA. Teď začínám pracovat na úplně nové sérii a moc se na to těším.

Předposlední otázka: proč nevlastní bratr? Je to snad Tvá reálná zkušenost, anebo jsi viděla nějaký televizní seriál a řekla sis: „O tom napíšu knihu.“?

(obě se smějeme)
Nene, kdepak. Ale když jsem byla mladší, hodně knih a seriálů s tématikou lásky mělo vždycky nějaký ten hlavní důvod, proč spolu ti dva zkrátka nemůžou být. Ty problémy byly tak malicherné a hloupé! Myslím, že v té chvíli jsem si uvědomila, že chci napsat knihu, kde by ten velký a důležitý problém, byl vážně Problémem. A nevlastní sourozenci, kteří spolu nevyrůstali, ale přesto nosí nálepku „sourozenců“ se mi zdál jako dobrý.

Na závěr se Tě chci, Estelle, zeptat, komu bys své knihy doporučila především?

Myslím, že hraniční věk je těch 14, 14+. Ale já jsem tu sérii vlastně začala ve třinácti... (smích) Myslím, že věk není zas až tak důležitý, pokud má čtenářka, případně čtenář rád romantiku a lehkou mystérii, možná téma „zakázaného ovoce“. Zase by to ale neměli číst moc mladí lidé kvůli tomu, že se tam objevuje i alkohol, sex a drogy.
Jednoduše vy všichni, kteří jste zamilování do někoho, s kým nemůžete být.

•
Za poskytnutý rozhovoru děkuji: Estelle Maskame, Albatros Media, Humbook.