Provedením je kniha opravdu nádherná. Pokud se zajímáte o knihy, anebo jste jednoduše připojeni na síti Instagram, možná jste o knize již slyšeli, aniž byste to sami věděli. Ačkoli se Atticus nestal tak známým jako jeho předchůdkyně Rupi Kaur, jeho básně jsou i tak velmi populární. A já osobně mám to, jak jeho kniha (a Instagram) vypadá a působí prostě raději. Ty fotografie; jako by z nich sálal život. Pro ukázku jsem vám do této recenze vložila jednu z nejznámějších stránek knihy.

„Někdo píše pro zábavu,

jiní píšou,

protože kdyby nepsali,

slova

by se rozbujela,

zhnisala

a protrhla

hráze jejich duše.

Některá slova

jsou bezpečnější

na papíře.“

Když jsem knihu začínala, chvíli jsem si zoufala z toho, že se jedná o další podprůměrovku. První část 'Láska' mne neoslovila a nebavila, protože se jednalo o to, co už jsem se dočetla v jiných knihách podobného rázu. Já obecně k zamilovaným básním, kdy básník píše o nějaké dívce/chlapci, zůstávám chladná. Možná protože jsem tohle třepotavé cosi ještě nezažila.

Ačkoli teda první část byla vyplněná klasickými milostnými žvástami, další dvě byly nádherné. Mám z nich uložených zhruba třicet citátů a ty, které přepisuji do této recenze jsou jen hrstkou z nich.

Ze tří částí mě určitě nejvíce bavila ta nejkratší a to sice 'Divokost'. Ta byla perfektní. K mé smůle sice nejkratší, ale určitě s nejvíce odvážnými a k zamyšlení hodnými myšlenkami.

Další věc, které jsem se velmi obávala, byl překlad. Nemějte mi to za zlé, většinou český překlad mohu jen chválit – a pokud patříte mezi mé pravidelné čtenáře, určitě jste si všimli, že to dělám často. Nicméně poezie je úplně něco jiného. Přeložit text je oříšek sám o sobě a u básní je ještě důležité, aby kontext a vyznění dávalo přesně takový smysl, jaký ho zamýšlel původně autor. No a u moderní poezie je to výzva dvakrát taková, protože báseň může být dlouhá jen jeden řádek.

Nicméně nakladatelství Ikar nezklamalo, ba naopak; opět překvapilo. S překladem jsem byla (a stále jsem!) nesmírně spokojená. A prvních pár dní po vydání knihy jsem obdivovala hlavně cit a bravurnost, s jakou byl přeložen název. Velmi se mi to spojení líbí. Jmenovitě tedy chválím překladatelku Evu Klimentovou a určitě jí odteď budu vyhledávat – minimálně v případě poezie.

„Ještě to nevzdávej,

vždyť stále je naděje,

že teprve přijde

nejkrásnější polibek,

nejveselejší chvíle

a nejlepší den tvého života.“

Kniha mne tedy nesmírně pohladila na duši a potěšila srdce. Ačkoli jsem jí přečetla za dvě, nebo tři hodiny, určitě její koupi doporučuji. Tohle je kus, který si můžete přečíst znovu za rok, pět, deset let. Něco, co vám může činit radost po X roků. 

Mockrát děkuji za vydání této knihy a zaslání jako recenzní výtisk nakladatelstvím Ikar & Euromedia.

4, 5* / 5*