Poezie je celoživotní válka proti nevýslovné kráse || LÁSKOU JI NESPOUTÁŠ

by - sobota, července 07, 2018


K moderní poezii jsem skeptická. Celé to odstartovalo to šílenství kolem knihy indicko-kanadské básnířky Rupi Kaur, která vydala básnickou sbírku Milk and Honey (Mléko a med (2017)). Všichni z tohoto odvážného činu mladé autorky byly na větvi – pokud budeme totiž otevření, ano, poezie se v dnešním světě už moc nečte a řekněme, že Kaur ji opět „oživila“ a „upgradeovala“.
Nicméně já osobně jsem zrovna ve zmiňované sbírce zalíbení nenašla. Básně byly kýčovité, přehnaně feministické (a to se za feministku považuji a bylo to na mne přehnané) a vesměs pojednávaly o tom samém.

Přestože tedy Rupi Kaur nebyla tím „wow“, kterým byla pro ostatní, hledala jsem dál. Nechtěla jsem moderní poezii odepsat obecně po jednom malém (pro mě) nezdaru.

Dlouho se mi nedařilo najít nic, co by mne zaujalo. A pak se objevil další instagramový pisálek s neobvyklou přezdívkou a dalším velkým „wow“. A tak jsem si opět řekla: „Co mě bude stát, když si to přečtu?“

Díky Bohu za to, že jsem si to řekla.


„Doufám, že na svou smrt dorazím
pozdě,
zamilovaný,
a trošku opilý.


Atticus je dalším z dlouhé řady umělců, kteří se snažili a denně snaží proslavit skrz sociální média – konkrétně Instagram.
Jedna věc je na tomhle mladém umělci ale jiná; nikdo nezná jeho tvář.
Mladík si zachovává identitu a přestože pořádá veřejná čtení nejen v Kalifornii, kde aktuálně žije, vždy má na obličeji masku, která ho zakrývá.
Atticus je vášnivým cestovatelem a vypravěčem. Miluje možnost sdělovat příběhy a předávat je dál stejně, jako miluje dýchat. Alespoň to tvrdí on na svém instagramovém účtu.
Jeho sledovatelé si zamilovali to, s jakou vášní předává své myšlenky a své texty. Rád si hraje se slovy. A tak bylo jen otázkou času, kdy Atticovi vychází jeho první sbírka textů a básní, Láskou ji nespoutáš (Love her wild). 
Kniha je dělena do tří velkých kapitol: Láska (Love), Ona (Her), Divokost (Wild). Kniha je obohacena černobílými fotografiemi, které jsou k nalezení i na autorově instagramovém profilu. Klasicky se zde čerpá papírem, každá strana je tak vyhrazena jedné básni, jednomu textu. Celkem má kniha 240 stran – jedná se tedy v součtu o 240 básní.

LISH, A. Love Her Wild. Atria Books, 2017 (zdroj: Google images)
Provedením je kniha opravdu nádherná. Pokud se zajímáte o knihy, anebo jste jednoduše připojeni na síti Instagram, možná jste o knize již slyšeli, aniž byste to sami věděli. Ačkoli se Atticus nestal tak známým jako jeho předchůdkyně Rupi Kaur, jeho básně jsou i tak velmi populární. A já osobně mám to, jak jeho kniha (a Instagram) vypadá a působí prostě raději. Ty fotografie; jako by z nich sálal život. Pro ukázku jsem vám do této recenze vložila jednu z nejznámějších stránek knihy.

„Někdo píše pro zábavu,
jiní píšou,
protože kdyby nepsali,
slova
by se rozbujela,
zhnisala
a protrhla
hráze jejich duše.
Některá slova
jsou bezpečnější
na papíře.“

Když jsem knihu začínala, chvíli jsem si zoufala z toho, že se jedná o další podprůměrovku. První část 'Láska' mne neoslovila a nebavila, protože se jednalo o to, co už jsem se dočetla v jiných knihách podobného rázu. Já obecně k zamilovaným básním, kdy básník píše o nějaké dívce/chlapci, zůstávám chladná. Možná protože jsem tohle třepotavé cosi ještě nezažila.
Ačkoli teda první část byla vyplněná klasickými milostnými žvástami, další dvě byly nádherné. Mám z nich uložených zhruba třicet citátů a ty, které přepisuji do této recenze jsou jen hrstkou z nich.
Ze tří částí mě určitě nejvíce bavila ta nejkratší a to sice 'Divokost'. Ta byla perfektní. K mé smůle sice nejkratší, ale určitě s nejvíce odvážnými a k zamyšlení hodnými myšlenkami.

Další věc, které jsem se velmi obávala, byl překlad. Nemějte mi to za zlé, většinou český překlad mohu jen chválit – a pokud patříte mezi mé pravidelné čtenáře, určitě jste si všimli, že to dělám často. Nicméně poezie je úplně něco jiného. Přeložit text je oříšek sám o sobě a u básní je ještě důležité, aby kontext a vyznění dávalo přesně takový smysl, jaký ho zamýšlel původně autor. No a u moderní poezie je to výzva dvakrát taková, protože báseň může být dlouhá jen jeden řádek.
Nicméně nakladatelství Ikar nezklamalo, ba naopak; opět překvapilo. S překladem jsem byla (a stále jsem!) nesmírně spokojená. A prvních pár dní po vydání knihy jsem obdivovala hlavně cit a bravurnost, s jakou byl přeložen název. Velmi se mi to spojení líbí. Jmenovitě tedy chválím překladatelku Evu Klimentovou a určitě jí odteď budu vyhledávat – minimálně v případě poezie.

„Ještě to nevzdávej,
vždyť stále je naděje,
že teprve přijde
nejkrásnější polibek,
nejveselejší chvíle
a nejlepší den tvého života.“

Kniha mne tedy nesmírně pohladila na duši a potěšila srdce. Ačkoli jsem jí přečetla za dvě, nebo tři hodiny, určitě její koupi doporučuji. Tohle je kus, který si můžete přečíst znovu za rok, pět, deset let. Něco, co vám může činit radost po X roků. 

Mockrát děkuji za vydání této knihy a zaslání jako recenzní výtisk nakladatelstvím Ikar & Euromedia.

4, 5* / 5*

You May Also Like

0 komentářů