Claudii Gray nemusím na svém blogu, popřípadě Instagramu, těm stálejším a aktivnějším z vás již představovat – je nemožné, abyste o ní ještě nic nevěděli, neslyšeli. Krom toho, že jsem spisovatelku mnohokrát zmiňovala ve článcích věnované loňskému ročníku Humbook festivalu (čti ZDE), jehož byla součástí jako jeden ze zahraničních hostů, jí u nás před nedávnem vyšel poslední díl všemi milované série Ohnivák, Milion světů s tebou. 

Tyhle knížky o multi dimenzích a našich dalších já jsou pro mě až srdcovou záležitostí i jen kvůli tomu, že jsem měla hlavní hrdinku této trojdílné ságy jako kostým na HumbookFest. Ráda bych vám tedy celou sérii, hlavně pak třetí díl, ještě jednou hezky představila.

„Osud nám nezaručuje šťastný konec. Nejsme si slíbeni na věčnost, děj se co děj. Ale dimenzi za dimenzí, svět za světem, osud nám dává další, novou šanci. Náš osud není nějakým záhadným mystickým proroctvím. Náš osud je to, co uděláme s tou šancí.“

Marguerite Cainová zachránila svého milého Paula Markova, aby zanikl roztříštěný ve svých dalších já napříč nejrůznějšími dimenzemi – přesto všechno se zdá být její Paul roztříštěnější než kdy předtím. Padl na něj stín tragédie a nezdá se, že by mohl být kdy stejný jako tomu bývalo.

Navíc je to úplně poprvé, kdy se Marguerite dostává ke kormidlu celé lodi; multi dimenze jsou v jejích rukách. Ona jediná má šanci zachránit nejen svou rodinu v jejím světě, ale i další své já a její-svoje další rodiny. Konečně se dozvídá, jaké jsou skutečné plány a záměry ďábelské společnosti Triad Corporation v čele s jedním ze svých padoušských já. Dokáže Marguerite porazit sama sebe v jiném světě? Anebo bude jednou z mnoha, která zanikne a zmizí v nekonečném multi vesmíru, pokud selže a Triad uskuteční své idee?
•

Třetí díl jsem četla hned nadvakrát.
Když jsem někdy minulý rok v červnu, nebo červenci za úspěšné dva dny přelouskala druhý díl nesoucí název Deset tisíc nebí nad tebou, zahalila mě jakási neviditelná vlna splínu a přišla na mě čtecí deprese. Pamatuji si to přesně, to, jak jsem se cítila, jak mizerně mi bylo hlavně proto, že to bylo úplně poprvé, kdy jsem nějakou čtecí depku měla. Na krize jsem zvyklá a často bývám z knížek smutná. Ale v tomto případě se jednalo o jakousi vnitřní úzkost a pocit bezmoci jen při pomyšlení, že musím čekat na překlad třetího dílu takovou dobu.
Když jsem tedy při jedné směně v práci zahlédla v zaprášeném regálku s cizojazyčnou literaturou v oddělení young adult a fantasy závěrečný díl za necelé dvě stovky, bylo mi upřímně šumák, jestli to bude rusky, nebo anglicky. Za ten peníz to tam nešlo nechat.
Doma jsem k velké radosti zjistila, že je to opravdu jazyk, který ovládám - tedy angličtina - a že se zkrátka musím hecnout a knihu si přečíst, abych tuto dimenziální kapitolu nějak šťastně uzavřela.

No a dnes, o více jak půl roku později, jsem si přečetla tu samou knihu ve svém rodném jazyce. Bylo to jako vidět se se starou známou, o které víte, že ve vašem životě je, ale na kávě jste byli naposled před roky. Ačkoli tady se jednalo jen o pár měsíců, knížky čas vnímají zkrátka jinak. Byl to příjemný návrat a rekapitulace toho, co už mi bylo tak známé.
Musím se přiznat, že jsem spíše fanynkou naší české verze, která je mi i kvůli jazyku bližší. Knížka se mi v létě v angličtině četla těžce, některé stránky jsem musela číst stále dokola, protože jsem se v ději zamotávala. Nelíbilo se mi, jak to v angličtině znělo. Nebyla to složitá úroveň angličtiny, většinu slov jsem znala a ty, které ne, jsem si dohledala. Ale přestože se mi děj i příběhová linie líbily, styl psaní byl takový... strohý. Chci tedy přímo zmínit překladatelku Zuzanu Bičíkovou, poměrně známou ve svém oboru, protože překlad série Ohnivák se jí nadmíru vydařil!


Pokud se zaměříme na grafické a vizuální úpravy knihy, nebo rovnou celé série, můžeme si všimnou jakési jednoduchosti a tradičnosti. Hřbet všech obálek je stejně barevný – dodržuje bílou – obálky jako takové se rozchází jen ve „skvrnách“ na přední, úvodní straně. Každý díl je jinak barevný a v těch tzv. skvrnách se schovávají i jiné památky a věci, které jsou charakteristické pro daný díl.
Za sebe musím říct, že jsem největší fanynka asi druhého dílu, protože pro něj je typická žlutá, oranžová a modrá barva, které v celku tvoří nádhernou kombinaci barev. Hlavně ta žlutá je tam boží! Vesměs jsou ale všechny díly tak nádherné, že když je položíte vedle sebe, je těžké se rozhodnout pro svého favorita :-).


Závěrem bych tedy knihu doporučila hlavně těm čtenářkám a čtenářům, kteří mají rádi jemnou a něžnou romantiku, která sice knihu pohání kupředu a tak nějak usměrňuje kurz děje, ale necítíte jí na každé stránce. Kniha je zábavná mnoha jinými aspekty – jedním z těch větších je určitě možnost cestovat mezi dimenzemi a do svých dalších já, která jsou ale mnohdy úplně jiná, než vy. Takže pokud jste četli sérii Drahokamy, Časoběžník, nebo třeba První konec, tohle vás zaručeně bude bavit také!

Jsem neskutečně šťastná a smutná zároveň, že příběhy Marguerite Cainové a jejích přátel a rodiny jsou kompletní i u nás!

Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji nakladatelství Albatros Media a Míše Faktorové, která mi knížky s takovou radostí posílá! Děkuji!