Drž mě pevně je příběh středoškoláka Drobka Coopera - od narození až do současnosti. V knize se probírají témata jako je jeho homosexualita, přiznání se rodičům a jejich vztah k nim. Alespoň to vše se děje na pozadí celé té velkolepé show, která vypráví o všech jeho osmnácti bývalých klucích.

Tuto show si rozhodně nechcete nechat ujít!

„Musíme věřit, že v srdcích máme dost písní na nekonečnou spoustu muzikálů o nekonečně spoustě věcí.“

Kniha je psána formou muzikálu a básně. Konce se rýmují a někdy vytváří velmi vtipná slovní spojení.

Mě samotnou překvapilo, že jsem si knihu chtěla přečíst. Přece jen jsem si u sebe za uplynulý rok všimla jakési progrese a dozrání, young adult už není úplně žánr, který bych vyhledávala. Nicméně jsem se těšila na jakýsi nádech nostalgie do doby, kdy jsem s recenzemi začínala. A opravdu; v den, kdy kniha dorazila byla už přečtená.

Jak jsem zmiňovala, kniha je psána ve verších (o poezii se však nejedná), takže se četla ještě dvakrát rychleji, než by se četla v běžné formě. Je to humorný a trochu absurdní příběh, ale mladší čtenář si z něho určitě odnese jakési ponaučení.

Obálka knihy není nijak zvláštní, nejedná se o nic nového a originálního, nicméně je skvělým doplňkem k předchozímu dílu. Knihy k sobě hezky ladí a pěkně spolu vypadají. Drž mě pevně je útloučká knížečka o pouhých dvě stě stránkách, takže řešení paperbacku je zde žádoucí a vhodné.

David Levithan se v Česku poprvé objevuje v roce 2011 společně s autorkou Rachel Cohn a jejich románem Nick a Norah - Až do ochraptění. Kniha se zrovna velkého úspěchu nedočkává a Levithan se tak do srdcí čtenářů nezapisuje. Velké bum způsobí až v roce 2013 s knihou Den co den. Dva roky na to se dočkává dalšího úspěchu s Líbali jsme se.
Já osobně autora zaznamenala až s knihou Will Grayson, Will Grayson v roce 2016. Jeho styl je velmi osobitý, dokáže se pořádně vžít do postavy, kterou si vytvoří. To se mi líbí a oceňuji to. V blízké době nicméně nemám v plánu jeho další knihy.