Pět poškoláků, ale jen čtyři vyjdou ze školy živí || Jeden z nás lže
neděle, listopadu 19, 2017
Není to ani dvacet minut, co jsem tuto knihu dočetla. Většinou recenze píši s nějakou denní rezervou, kdy si scénář a znění mé kritiky promýšlím v hlavě. Nicméně jsem zjistila, že to asi není úplně nejlepší taktika; alespoň ne pro mě.
Ještě před koncem knihy jsem věděla, že se hned pustím do sepsání článku, dokud jsou ve mně všechny pocity, prožitky a emoce z Jeden z nás lže živé.
Pět studentů je obviněno z používání mobilních zařízeních při výuce, a tak se ocitnout po škole. Ve stejné učebně. Bronwyn; dívka, která se může chlubit nejlepším průměrem na škole, aniž by kdy podváděla.
Cooper; milý chlapec patřící mezi tu největší kapacitu a smetánku na škole. Především však nadějný baseballista.
Nate; školní grázl, kluk, který má co do činění s drogami a jeho trestní rejstřík je tak různorodý, že si o něm může leckdo nechat tak maximálně zdát - ve svých nočních můrách.
Addy; shodou okolností známá Coopera, jelikož chodí s jeho nejlepším kamarádem Jakem. A nakonec Simon; kluk, kterého všichni nesnáší, protože vede internetovou stránku ,Co vy na to?', která roznáší pravdivé drby o všech ve škole.
Jeden z nich za hodinu zemře. A ostatní čtyři budou obvinění a stíhaní za vraždu. Kdo z nich je vrah? A komu se dá věřit?
„Minulost a přítomnost pomíjejí - já je naplnil, já je vyprázdnil,
A pokračuji vyplnit nejbližší náruč budoucnosti.“
A pokračuji vyplnit nejbližší náruč budoucnosti.“
Abych pravdu řekla, když jsem si s sebou knížku vzala v pátek do autobusu, neoslovila mě. Přečetla jsem první dvě kapitoly a jedna z mých prvních myšlenek byla: „Panebože, to je dlouhý.“
Nemyslím si však, že by za to mohla kniha samotná. Byla jsem hodně roztěkaná a nesoustředěná. A měla jsem čtecí krizi. Kterou se tak nějak plahočím už od září.
Když jsem měla ale v sobotu celý den volný, byla jsem nadšená a těšila se, že ho strávím s knihou a pokusím se své krizi „uniknout“.
No a nějak se stalo, že jsem včera večer zvládla překonat stou stranu a dnes (v neděli) jsem knihu nebyla schopná odložit vůbec. Takže gratuluji Jeden z nás lže za to, že mě (snad!) dostala z čtecího bloku.
Zase musím vychválit obálku. Pokud jste mými pravidelnými návštěvníky (a pokud nejste, tak se jimi rychle staňte!), tak vám to mohlo být už jasné. Protože já a obálky od Yoli... no, to je nekončící láska. Já zkrátka miluju jejich kreativitu, jejich slaďoučké obálky, které už se dneska moc často nevidí, protože se hraje na tu „hrubost“ a „chladnost“. Jsem ráda, že si Yoli udržuje svůj milý vzhled. A proto obálku opět a znovu hodnotím velmi kladně.
Co bych za zklamání úplně neoznačila, nicméně mě to při čtení dost omezovalo, bylo ohromné množství i postav. Do takové sté stránky jsem si pletla hlavní charaktery. Hlavním důvodem, proč tomu tak bylo, byl tedy především fakt, že jich bylo zkrátka hodně. Navíc se v knize střídaly úhly pohledů, takže to bylo opravdu někdy zmatené. Navíc nebylo na začátku dáno příliš prostoru pro popis charakterů jednotlivých postav. Nicméně ve chvíli, kdy si je jste schopní jakžtakž zapamatovat, si je oblíbíte. Všechny do jednoho. Nedokážu vám s určitostí říct, kdo byl mojí nejoblíbenější postavou. A to už se mi dlouho v žádné knize nestalo.
Celkově mě kniha velmi překvapila. Musím říct, že až do konce jsem vůbec netušila, kdo jednoho ze studentů zabil. Velmi zajímavé bylo i to propojení s žánry thriller/YA, které na první dobrou nemohou mít mnoho společného. Autorka z nich ale byla schopná stvořit knihu, která je teď mezinárodním fenoménem.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Yoli.
Nemyslím si však, že by za to mohla kniha samotná. Byla jsem hodně roztěkaná a nesoustředěná. A měla jsem čtecí krizi. Kterou se tak nějak plahočím už od září.
Když jsem měla ale v sobotu celý den volný, byla jsem nadšená a těšila se, že ho strávím s knihou a pokusím se své krizi „uniknout“.
No a nějak se stalo, že jsem včera večer zvládla překonat stou stranu a dnes (v neděli) jsem knihu nebyla schopná odložit vůbec. Takže gratuluji Jeden z nás lže za to, že mě (snad!) dostala z čtecího bloku.
Zase musím vychválit obálku. Pokud jste mými pravidelnými návštěvníky (a pokud nejste, tak se jimi rychle staňte!), tak vám to mohlo být už jasné. Protože já a obálky od Yoli... no, to je nekončící láska. Já zkrátka miluju jejich kreativitu, jejich slaďoučké obálky, které už se dneska moc často nevidí, protože se hraje na tu „hrubost“ a „chladnost“. Jsem ráda, že si Yoli udržuje svůj milý vzhled. A proto obálku opět a znovu hodnotím velmi kladně.
Co bych za zklamání úplně neoznačila, nicméně mě to při čtení dost omezovalo, bylo ohromné množství i postav. Do takové sté stránky jsem si pletla hlavní charaktery. Hlavním důvodem, proč tomu tak bylo, byl tedy především fakt, že jich bylo zkrátka hodně. Navíc se v knize střídaly úhly pohledů, takže to bylo opravdu někdy zmatené. Navíc nebylo na začátku dáno příliš prostoru pro popis charakterů jednotlivých postav. Nicméně ve chvíli, kdy si je jste schopní jakžtakž zapamatovat, si je oblíbíte. Všechny do jednoho. Nedokážu vám s určitostí říct, kdo byl mojí nejoblíbenější postavou. A to už se mi dlouho v žádné knize nestalo.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Yoli.
9*/10*
(jedna dolů za to, že jsem si třetinu knihy pletla postavy)
1 coment�rios
Moc hezká recenze, Ani! :) Já musím říct, že tato kniha mě opravdu láká, ale obálka se mi nelíbí. Promiň :( :D Ale snad to překonám a pořídím si ji :)
OdpovědětVymazat