Láska možná hory přenáší, ale některá přátelství jsou věčná || Osm hor

pátek, prosince 29, 2017

Jestli mě v letošním roce nějaká kniha obzvláště šokovala, byla to právě tato žlutá odeonka. Osm hor, čítající pouhopouhých dvě stě třicet dva stránek je totiž četba, která se určila zařadila na můj seznam „Nejlepších knih roku 2017“ (do konce roku ještě čekejte článek!).

Kniha mapuje život Pietra od chlapcova útlého dětství, až po stáří, a jak už název knihy napovídá, začíná v horách.
Velkou a důležitou součástí příběhu jsou osudy Pietrových rodičů; to, jak se poznali, kým pro sebe byli a čím se stali pro svého syna samotného. Především otec Pietra, Giovanni, je v chlapcově dětství jeden ze dvou nejdůležitějších lidí. Protože právě jeho otec je ten, se kterým Pietro chodí do hor, na túry a objevuje krásy zbytku přírody Grany, městečka ve kterém žijí.
A pak je tu to ohromné přátelství, které v horách vzniklo; mezi Pietrem a Brunem, pasákem krav. A toto přátelství je to, co celou knihu bude táhnout a které se zamilujete pro jeho nevinnost, vytrvalost a cit.


Přiznávám, že jsem se Osmi hor ze začátku bála. Když mi knížečka přišla spolu s odeonskou plátěnkou, nemohla jsem se dočkat až s ní zalehnu do peřin a nechám se unášet venkovským příběhem o přátelství a nalezení sebe sama kdesi vysoko v horách.
Nicméně i přes fakt, že jsem se na knihu tak těšila, byla jsem ve svém nitru skeptická. Tedy, abyste mi porozuměli, já miluji téměř všechny odeonky, které jsem zatím měla tu čest přečíst, ale přestože se mi všechny vesměs líbily, nebylo to lehké a „rychlé“ čtení. Většinou jsem s knížkami bojovala i dva týdny. Ale nakonec to vždycky stálo za to a já na úplném konci příběhu knihu chválila a oceňovala.

„Ty jsi ten co odchází a přichází, já jsem ten, co zůstává.“

Osm hor se ale lišilo.
Když jsem si knížku na začátku prosince vzala s sebou do školy, pamatuji se, že byla středa, a otevřela ji při hodině estetické výchovy, kde jsme zrovna probírali nějaké aktuální kulturní akce, byla jsem téměř šokovaná, jak lehce a něžně byla kniha psána. Krom toho, že byla z první osoby (což jsem u odeonek ještě nezažila), byl příběh svižný, ale podrobný, s větami tak akorát. Prostě něco, co by vás mohlo vysekat z čtecí krize. A přesně to jsem potřebovala.
Za ten den jsem přečetla šedesát stránek, ani jsem nevěděla jak.

Jak už jsem zmínila, příběh mapuje život Pietra; jedná se svým způsobem tedy o biografický román a ty já mám nejraději. Líbí se mi ta možnost prožít celý život s nějakým charakterem, poznat ho, znát jeho největší obavy i touhy. To se vám v young adultovém románu nepoštěstí příliš často.

V poslední době jsem si navíc zamilovala romány o přátelství, o čemž Osm hor rozhodně je. Krom toho, že jste u zrodu tohoto přátelství, jste i u jeho pádů a vzestupů, u období, kdy spolu strany nekomunikují i v čase, kdy ztracené porozumění opět nalézají. Je to opravdu velmi milé, ale na konci i bolestivá a srdcervoucí četba. Nebudu lhát, ale na závěr knihy jsem nějakou tu slzu uronila.

„Občas musíme udělat krok zpátky, když chceme jít dál.“


Když se zaměříme na obálku knihy, můžeme o ní říct, že je přesně taková, jak se u Odeonu očekává; barvitá, mřížkovaná a nějakým tématem v pozadí. Nicméně, jelikož se jedná o dvoustý výtisk tohoto nakladatelství, vyšla kniha ve dvou provedení. Jedno je tedy klasicky „odeonské“ (které mám já) a druhé je takové... vánoční. Alespoň mě tak připadá. Druhou verzi si můžete prohlédnout ZDE.
Já osobně miluju originální a osobitý vzhled tohoto nakladatelství. Líbí se mi, že se dokázali takhle odlišit svým „mřížkovatým“ stylem. Ale je pravda, že i já jsem si na tento autentický prvek jejich obálek zvykala poměrně dlouho, takže chápu, když se to nelíbí všem.

Osm hor je autorovou prvotinou, nicméně už teď je nad slunce jasné, že pokud vydá další knihy, chci být první, kdo si je přečte!
A pokud jsem vás na knihu nalákala, anebo jste měli čest a už jste jí sami četli anebo jste zkrátka věrným fanouškem nakladatelství Odeon (stejně jako má maličkost), určitě vás potěší i nová informace, že se Paolo Cognetti, autor Osmi hor, objeví na Světě knihy*, aby nám o své knize něco řekl, ale hlavně aby nám ji podepsal!

Na závěr tedy chci shrnout, jak moc se mi Osm hor líbilo a jak moc jsem šťastná, že jsem o knihu požádala na recenzní výtisk. Jde to opravdu jedinečná kniha, která stojí za pozornost veřejnosti, ať už jste pravidelným čtenářem, nebo tím svátečním.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Světové knihovně Odeon.


5*/5*


* - Svět knihy je knižní festival a veletrh, který se každoročně pořádá na začátku května na Výstavišti v Praze. V roce 2018 by mělo datum připadnout na 10. - 13. 5.

You Might Also Like

1 coment�rios