Kniha je dělena do několika kategorií a to sice: 

• Úvod
• Mistr
• Známe jako svoje boty
• Literatura zločinu
• Na začátku
• Bez Holmese
• Mimo tento svět
• Aby vzpomínka nevybledla
• Tohle Vám připadá vtipné?
• Současní Viktoriáni
• Stopy velkého autora

Jelikož kniha samotná váží bezmála tři kila, můžete sami dospět k názoru, že se nejedná o kabelkovou četbu, nýbrž tu „postelovou“. Přiznávám se, že i když je kniha naprostý skvost (určitě se mnou budou souhlasit i lidé, které si Doyle nezískal), ať už po grafické anebo psané stránce, nepřečetla jsem jí celou. Důvodem je i bohužel fakt, že nejvíce čtu v dopravních prostředcích, když se přesouvám z místa na místo. A s touto knihou něco takového opravdu nebylo možné.

„Pokud bych byl za sto let známý jen jako muž, který vymyslel Sherlocka Holmese, pak bych svůj život považoval za selhání.“

„Nejlepší literární práce je ta, po jejímž přečtení je čtenář lepším člověkem. A nikdo se nemůže stát lepším člověkem poté, co si listuje povídkou o Sherlocku Holmesovi.“

Jak už ale jednotlivé citáty napovídají, v této části se dozvídáme o velmi zvláštním a zajímavém faktu o Doyleovi; spisovatel se domníval, že povídky o Holmesovi mu jistým způsobem zničily život. [SPOILER] Poté, co se Doyle rozhodl ukončit své příběhy o detektivovi jeho zabitím, aby se ve své pisatelské kariéře posunul dál, se na něho snesla vlna negativity a jak sám přiznává, dokonce mu jednou napsala i jakási dáma, jejíž dopis začínal slovy: „Ty bestie!“

Takže Úvod byl převážně čtivým, místy dokonce i vtipným hlavně pro to, jak tuto svou sérii viděl sám autor.

V kategorii Mistr se nám dostává dvěma povídkám od spisovatele, které se nikdy nedočkaly samostatného vydání (byly uveřejněny pouze v novinách).

První, nesoucí název Polní bazar napsal sir, když Edinburská univerzita pořádala charitativní akci. Součástí výstavy byly i koncerty, divadelní představení, anebo univerzitní časopis The Student, do kterého přispěli tehdejší nejpopulárnější autoři včetně sira Arthura Conana Doylea.
Druhá, velmi vtipná povídka s názvem Jak se Watson naučil Holmesovu flintu pojednává o tom, jak se Watson domníval, že objevil kouzlo dedukce pozorováním svého společníka. Holmes pečlivě vyslechne jeho verzi a pak mu objasní, jak to ve skutečnosti celé bylo. Přiznávám, že jsem se smála tak moc, až jsem téměř plakala smíchy!