A pak to bylo tady. Festival, který hýbe vaším světem, festival, do kterého se zapojilo tolik lidí, festival, díky němuž se poprvé setkalo nespočet knihomolů. Nekončící deadliny s články, počmáraný blok plný nápadů od ambasadorů i samotných organizátorů, probdělé noci. Ale pak se člověk podívá na všechnu tu práci, která je vidět v tom jednom jediném říjnovém dni a řekne si: „Mělo to smysl.“
Tohle je Humbook pro mě.
Když jsem v roce 2017 vyrážela na svůj první ročník Humbookfestu, v životě by mě nenapadlo, že za půl roku této značce budu dělat ambasadorku pro rok další. V životě by mě nenapadlo, že ten rok poznám tolik úžasných lidí – například Martinu z @martinakraus. Marťa se stala do pár týdnů člověkem, se kterým jsem začala sdílet nejenom svět knižní, nýbrž hlavně ten svět mimo ně. Školu, starosti, zdraví, smutek, štěstí, lásku. Humbook mi dal nejednoho báječného člověka.
Já bych ráda tímto článkem popsala vše, co ve mě vře při pomyšlení na tuhle akci – chystám se vám vylít srdce, své názory a postřehy na letošní ročník, čím pro mě byl jiný, než ten předešlý.
Hlavně bych chtěla ale naposledy poděkovat.
Vám, Humbooku, sobě.










